Sdílejte téma:

Téma: Oleje obecně

Něco málo o rozdělení a vlastnostech nejčastěji používaných olejů.

Příspěvky 1 až 1 z 1
Odpovědět
#1   13. ÄŤervna 2016 v 13:46
Oleje obecně
manahuna

Nováček

Registrován:
7. ledna 2016

Napsáno příspěvků:
14
Založeno témat:
8
Nás ze všeho nejvíce budou zajímat oleje vysychavé a éterické. M4T, či Mogul jsou dozajista také zajímavé oleje, ale těm se zde vyhneme.

Celý text jsme naplnili odkazy na náš obchod, abyste se rovnou mohli podívat, co je co a za kolik. Z vysychavých olejů jsou nejčastěji používané:

Lněný olej
Velmi často používaný olej pro venkovní i vnitřní použití. Vyrábí se lisováním z lněného semínka (za studena lisovaný vhodný pro studenou kuchyni) a případnou rafinací (pro kuchyni už spíše ne, ale pro technické použití je vhodnější – neobsahuje tolik živin, které jsou na dřevě nežádoucí). Na dřevě je téměř bezbarvý a má specifickou vůni. Sám o sobě je však náchylný (obzvláště venku) k napadání spóry. Vyznačuje se to takovými malými tmavými tečkami na povrchu. Lněný olej funguje něco jako substrát pro tyto spóry a olej nemá přirozenou obranu proti nim bojovat. Bohužel nepomůže ani znovunatření. Další značnou nevýhodou lněného oleje samotného je doba vysychání.
Z tohoto důvodu se sám o sobě moc nepoužívá, spíše se kombinuje s ostatními oleji a především pak pro výrobu lněné fermeže.
Fermež je vlastně naředění lněný olej, který se lépe a hlouběji vsakuje do dřeva, obsahuje insekticidy, fungicidy a především sikativa. Fermež tak velmi rychle schne a dává dřevu chemickou ochranu proti hmyzu a houbám.
Samostatné odvětví lněného oleje je polymerovaný lněný olej. Ten se sám o sobě na povrchovou úpravu nehodí, je určen pro výrobu olejových laků. Klasický lněný olej má poměrně nízký bod kouřivosti – teplotu, při které se olej spálí a ztrácí své vlastnosti. V naší nabídce najdete dva druhy. Polymerovaný olej P45 (P50) a polymerovaný olej P450. Na první pohled je mezi nimi rozdíl ve viskozitě. P45 je hustotou jako lesní med a P450 téměř neteče. Ve vlastnostech je rozdíl v tom, jakou ještě teplotu olej zvládne. Pro toho, kdo neví, olejovým lakem se rozumí například jantarový lak. Ten se vyrábí tak, že jantar vyžíháme na plynovém kahanu za vysoké teploty. Vyžíháním se uvolňuje kyselina jantarová (ta pekelně smrdí) a zůstává nám jantarová pryskyřice jako reziduum. Dle doby žíhání určujeme výslednou barvu laku. Čím delší dobu, tím tmavší lak. Do rozpálené jantarové pryskyřice se vlije zahřátý polymerovaný olej a terpentýn. A zde je právě ta vysoká teplota. Kdybychom k rozpálenému jantaru přilili klasický lněný olej, ten se začne ihned pálit, zatímco polymerovaný olej tuto teplotu vydrží. Poslední příměsí do jantarového laku je sikativ. Čím více se dá sikativa, tím rychleji lak schne, ale tím je větší riziko, že se lak potrhá – tedy přidat jej tak akorát, postupně a zkoušet.

Světlicový olej
Jedná se o vysychavý olej téměř bezbarvý a s nevýraznou vůní, který se vyrábí ze světlice barvířské (známý též jako bodlákový olej. Pro svou nižší přirozenou ochranu a sklonu k degradaci se k venkovním účelům moc nehodí, zato je velmi vhodný do interiéru. Olej je relativně řídký a velmi dobře vstupuje hluboko do dřeva. Dřevo minimálně zbarvuje, jen mu pomůže vytáhnout kresbu a hloubku. Nejčastější použití je při výrobě směsí olejů – pro ředění hustších olejů, jako je tungový či lněný.

Tungový olej
Tungový olej je pro mě osobně asi nejzábavnější olej a používám jej nejčastěji - téměř na vše, kam olej patří. Je poměrně hustý, proto je dobré jej pro penetrační nátěr ředit s pomerančovým olejem (v poměru 10 dílů tungového oleje na 1 díl pomerančového oleje). Penetrační nátěr schne o něco déle, už jen proto, že déle trvá, než olej vyschne z hlubších částí dřeva, kam až se vsákl. Zde však vřele doporučuji, smíchat jen takové množství penetračního nátěru, kolik spotřebujeme. Samostatně se tyto dva oleje dají uchovávat poměrně dlouho. Ve směsi však moc dlouho nevydrží – dojde ke sražení olejů a vytvoří se mléčný zákal, který nelze již odstranit.
Pokud nám nevadí směsný olej, lze jej smíchat se světlicovým olejem. Tungový olej dává trochu nažloutlou barvu, při směsi se světlicovým olejem zabarvení značně eliminujeme a zároveň kombinujeme obě vlastnosti olejů.
Když jsme u té vlastnosti oleje. Velikou výhodou tungového oleje je, že nejen že se vsakuje do dřeva a tvoří tak hloubkovou ochranu dřeva, ale tungový olej je jako jeden z mála olejů po vyschnutí tvrdý. Zpevní tak povrch dřeva a zvyšuje tak mechanickou odolnost. Tím nechci říci, že když vezmete hřebík, že povrch nepoškrábete, ale pro běžné opotřebení je stálejší. Další výhodou tungového oleje (alespoň z mého pohledu) je, že výsledný film je hedvábně matný.
Pro docílení absolutně hladkého povrchu doporučuji mezi nátěry přebrušovat jemnou ocelovou vlnou 0000. Vlnou srazíte chlup, odstraníte prach a povrch sjednotíte. Zároveň vlnou neodbrousíte příliš velkou vrstvu, jako byste zbrousili papírem.

Kaméliový olej
Jedná se o olej získávaný z čínského čajovníku. Je řídký, téměř bezbarvý (lehce do žluta) a v podstatě bez zápachu. Pro povrchovou úpravu dřeva je důležitý hlavně jako UV stabilizátor. Sám o sobě barvu na světle (vlivem UV záření) nemění a tuto vlastnost propůjčuje i směsím olejů. Pokud tedy chcete ošetřit dřevěný interiér (například palubky, trámy, podhled) a nechcete, aby dřevo časem hodně a rychle ztmavlo, zde je vhodné jej přidat k nějakému oleji, jako nosiči (lněný, tungový, světlicový). Pro interiér je pak zejména vhodná směs světlicového a kaméliového oleje.
Kaméliový olej se také hojně využívá v dílně, pro konzervaci nářadí – obzvláště čepelí. Každá čepel je náchylná ke korozi a ta nám nástroje tupí. Pokud chceme tomuto předejít (zejména u hodně drahých dlát a podobně), měli bychom se o cajk starat a potření kaméliovým olejem je jednou z nejjednodušších možností. Čepele nemusíte v oleji máčet, stačí je pouze potřít hadrem v něm namočeným. Pokud preferujete broušení na oleji, i tam se dá právě kaméliový olej výborně použít.

Éterické oleje
Tvoří tak trochu samostatnou skupinu olejů, zejména kvůli vlastnostem a vyšší ceně.
Jsou to v podstatě velmi agresivní organická rozpouštědla, která vysychají stejně jako běžná ředidla (jen o něco pomaleji a zpravidla voní). Už samotný fakt, že se jedná o ředidla, napovídá, že tyto oleje nemohou být distribuovány v čemkoli. Plasty jako PE, PP a PET rozleptají a ty popraskají. Dochází pak k uvolňování a vysychání obsahu = peníze jdou do luftu. Ne všechny kovy snáší všechny éterické oleje, proto je nejlepší volbou distribuce v inertním skle s HDPE těsněním. Bohužel tím už samotný obal značně prodražuje produkt.

Mezi nejznámější a nejčastěji běžně používané éterické oleje patří:

Pomerančový olej
Je obsažen v kůře pomerančů. Stejně tak citronový (citrusový) olej je tedy v kůře citronů.
Olej je řídký, bezbarvý a má silné aroma pomerančů. Samotný se pro povrchovou úpravu nehodí, jelikož vyschne a nic v podstatě nezbyde. Je však vhodný pro ředění hustších olejů pro penetrační nátěry. Zpravidla se ředí 1 dílem na 10 dílů ředěného oleje.
Podobně jako naše babičky používali k úklidu domácnosti ocet, my dnes stejně tak dobře, ne-li lépe, můžeme používat pomerančový olej. Výborně čistí a rychle uschne. Tady však pozor! Všechny éterické oleje jsou ve vyšší koncentraci dráždivé a je potřeba větrat, abychom si nepodráždili, či snad nepoškodili plíce – všeho moc škodí! Stejně tak osoby s citlivější kůží by raději měli používat latexové rukavice. Čištění náchylných povrchů (např. jako šelak) je diskutabilní. Krátká expozice by povrchu vadit neměla, riziko poškození politury a vytvoření map tu však je. Pokud povrch jen přetřeme, nic by se stát nemělo, ale pokud budeme politurovanou skříň šmudlat hadrem stále dokola, asi se pak nebude čemu divit.

Levandulový olej
Levanduli známe asi všichni. Nízká kytka, často na skalkách. Někdo si ji trhá a dává domů do skříně proti molům a prádlo pak pěkně voní po levanduli. Také ji hojně používají v kosmetice a v drogerii jako aromatickou esenci. Nás však nejvíce zajímá olej.
Olej se získává rafinací této rostlinky v kotli a následný zkapalněním v chladiči. Kolona se nijak výrazně neliší od pálenice na slivovici. Na vydestilování 1 litru levandulového oleje je však potřeba značné množství levandule, což se bohužel nepříjemně odráží v ceně oleje.
Nejčastější použití levandulového oleje nalezneme při politurování. Přidáme-li na polnu malé množství, levandulový olej nám lehce naleptává šelakový film a další vrstvy se nám tak na sebe dobře pojí a docílíme snáze vysokého lesku, jelikož levandulový olej zpomaluje schnutí politury.

Tea Tree Oil
Zvaný též čajovníkový olej – odtud původ oleje. Má silné antiseptické účinky a tradičně se využívá v lékařství. Je určen pro zevní použití. Ono už samotná představa pít jej, je děsivá. Vypadá to, že to sem nepatří, ale nakonec se dobereme k jádru pudla.

Eukalyptový olej
Myslím, že není potřeba zde nic moc vysvětlovat. Použití je velmi podobné jako u levandulového oleje. Osobně se však domnívám, že levandulový olej je pro polituru vhodnější.

Rozmarýnový olej
Olej se získává podobně jako levandulový, jen zdrojem oleje je rozmarýn. Využití najde spíše v malbě.

Terpentýnový olej
Terpentýn je taková kapitola sama pro sebe. Pro použití jsem jej dal raději sem, pod éterické oleje.
Jedná se o produkt, který se vyrábí podobně jako levandulový olej – také destilací. Vstupní surovinou je smůla z jehličnanů. Podle původu smůly rozlišujeme borovicový, modřínový, cypřišový terpentýn a nečetně mnoho dalších. Každý má své charakteristické vlastnosti. Odpadním produktem při výrobě terpetýnu (tzv. reziduum) je kalafuna. Tu rozdělujeme stejně tak jako terpentýny – tedy borová, modřínová, cypřišová kalafuna atd.
Použití terpentýnu je o hodně běžnější, jak pro své vlastnosti, tak zejména pro svou cenu. Používá se hojně v lihových i olejových lacích a pro práci s vosky. Patří do skupiny balzámy. Stejně tak jako kalafuna i terpentýn je dráždivý. Dráždí jak kůži, tak oči a dýchací cesty. Tedy opatrně s ním.

Levandulový a Eukalyptový olej můžeme najít jako příměs v recepisech na lihové laky. V nich slouží jako balzámy a pomáhají spojit špatně rozpustné, či špatně mísitelné pryskyřice.

A nakonec zajímavost, proč tu vlastně všechny éterické oleje zmiňuji. Ze směsi těchto olejů lze vyrobit značně účinný přírodní repelent. Sám jsem to nevěděl, proto se o to chci podělit! ;) Použití repelentu je pak spíše na oblečení. Na kůži by to mohlo někoho pěkně světit, nebo pálit.


-- Příspěvek byl naposledy upraven dne 13. ÄŤervna 2016 v 13:55 uživatelem manahuna --

internetový obchod manahunua.cz

xxx.228.20.xxx
Odpovědět

Reagovat mohou pouze registrovaní uživatelé.