Sdílejte téma:

Téma: Technika nanášení olejů

Jak napustit dřevo olejem a jak případně zaplnit póry.

Příspěvky 1 až 1 z 1
Odpovědět
#1   13. ÄŤervna 2016 v 16:57
Technika nanášení olejů
manahuna

Nováček

Registrován:
7. ledna 2016

Napsáno příspěvků:
14
Založeno témat:
8
Jak nanášet olej na dřevo a jak správně postupovat pro dosažení pokud možno co nejlepšího výsledku? Tak to si zkusíme přiblížit v následujícím příspěvku.

V první řadě si musíme uvědomit, že každý materiál saje jinak. Na savost materiálu má vliv i vlhkost materiálu. I stejný materiál může mít tedy rozdílnou absorpci oleje.

Důležitým faktorem pro schnutí oleje je vzduch a světlo. V tmavé nevětrané místnosti bude olej schnout výrazně déle, než na světle a na vzduchu. Některé oleje dokonce nevyschnou bez UV záření vůbec. Některé oleje pro změnu potřebují pomoci k schnutí sikativem.

V první řadě si musíme připravit povrch. Jak si připravit povrch pro následnou povrchovou úpravu se dozvíte v příspěvku „Příprava povrchu před lakováním“.

Pokud budeme chtít plnit póry, je dobré zvážit, jaký plnič použijeme. Nasnadě jsou dva způsoby:
1. Plnění pórů dřevním tmelem. Pro plnění pórů si vybereme barevně odpovídající dřevní tmel a plošně jej aplikujeme stěrkou. Můžeme si jej i trochu rozředit, aby se snáze vplnil do hloubky póru. Zde je potřeba podotknout, že vysycháním vody z tmelu (tmel na vodní bázi) dochází k objemové ztrátě tmelu = tmel se po prvním tmelení propadne. Povrch je potřeba lehce zbrousit a plnění opakovat. Celý postup opakujeme, dokud není povrch dokonale hladký.
Záměrně zmiňuji pouze vodou-ředitelný tmel. Po vyschnutí absorbuje olej podobně jako dřevo. Pakliže bychom použili například polyuretanový tmel, ten by po vyschnutí olej neabsorboval a nejednalo by se o kompaktní olejový povrch.
Nevýhodou dřevního tmelu je, že po absorpci oleje může docházek k barevným odlišnostem.
2. Plnění pórů pemzou. Pro olejové povrchové úpravy se jedná o nejvhodnější plnič. Výhodou pemzy je, že při namočení do oleje ztransparentní. Nedochází tedy k zabarvení póru, pemza v póru přebírá barvu podkladu. Nejčastější použití pemzy v oleji je se lněnou fermeží. Je to z toho důvodu, že plný pór olejem nacucané pemzy schne relativně dlouho a sikativum ve fermeži celý proces schnutí značně urychlí.
Pro plnění pórů pemzou v oleji jsou vhodnější spíše hustší oleje. Řídké oleje dostatečně neslepí a neudrží pemzu v póru. I zde je potřeba počkat, až póry dobře vyschnou a následně je dobře přebrousit a celý proces plnění opakujeme, dokud nejsme naprosto spokojeni s kvalitou povrchu.
TIP: Nenanášejte pemzový plnič plošně, přebytky dobře vytřete. Po vytvrdnutí se z pemzy s olejem stává hodně tvrdá hmota a ručně se vybrušuje jen velmi obtížně. Proto je lepší nespěchat a raději póry plnit na vícekrát, byť se jedná o zdlouhavější proces.

Pokud raději přiznáte přirozenou strukturu dřeva i s póry, celý proces plnění pórů si můžete odpustit.

První nátěr je dobré provést jako penetrační, jak jsem již psal v příspěvku „Oleje obecně“. V podstatě jde o to, že se olej naředí některým řidším. Často se v tomto směru doporučuje právě pomerančový olej, v poměru 10:1. V případě, že budeme chtít provést povrchovou úpravu olejem odolnou proti UV záření (postupného ztmavnutí dřeva), už do penetračního nátěru přimícháme kaméliový olej. Ten zároveň slouží také jako ředidlo hustších olejů.
Připravme se na to, že penetrační nátěr schne déle. Řádově 24 hodit i déle.

Technika nanášení jak u penetrační vrstvy, tak u vrchních vrstev je stejná. Olej nanášíme buďto hadříkem, štětcem nebo houbičkou atd. Je potřeba dřevo tzv. „uchcat“. To znamená, že intenzivně nanášíme velké množství oleje, jen co se do dřeva vejde. Po půl hodině veškeré přebytky nevsáklého oleje vytřeme do sucha hadrem a necháme dobře proschnout. Tím docílíme maximálního napuštění dřeva olejem.

Mezi vrstvami je dobré povrch přerušovat velmi jemným brusným papírem P500, nebo ještě lépe ocelovou vlnou 0000. Docílíme tak velmi hladkého povrchu. Proces lakování a přebrušování opakujeme, dokud nejsme plně spokojeni s výsledkem. Nezapomínejte však nechat olej mezi vrstvami vždy dobře vyschnout.

V případě tungového oleje a hustších, dobře vysychavých olejů, se můžeme pokusit o hezký film na samotném konci. Ten vyrobíme tak, že na již plně hotový povrch (olej by se už nikde neměl vsakovat více = všude zůstává stejný „mastný“ film) naneseme namočeným hadříkem olej a ten postupně roztíráme do velmi tenké vrstvy. Tuto tenkou vrstvu již nestíráme suchým hadrem a necháme ji vyschnout. U tungového oleje pak povrch vypadá jako pololesklý lak.

Při použití oleje na terasy, pergoly a ostatní venkovní stavby, či nábytek ze dřeva, je dobré mít na paměti, že stejně tak jako Luxol není na vždy, ani olej není na vždy. Nátěr je potřeba časem obnovit. Zejména doporučuji provést první nátěr na jaře (před létem) a druhý znovu na podzim. V létě dřevo seschne, popraská a část oleje se smyje. Pokud tedy po náročném létě povrch znovu ošetříme, výrazně tak prodloužíme životnost dřeva venku. Opakované nátěry pak provádíme podle zjevného opotřebení po několika letech a pravidelně. Zde platí stejná analogie jako u většiny věcí. Pokud se o věci starám a pečuji o ně, vydrží mi dlouho pěkné. Pokud na údržbu peču, nemohu se divit, že mi brzy odejdou. A k péči o dřevěné stavby a nábytek venku patří jejich pravidelné ošetřování nátěry, či oleji.

internetový obchod manahunua.cz

xxx.228.20.xxx
Odpovědět

Reagovat mohou pouze registrovaní uživatelé.